Šikmý kostel - Karin Ledecká

#sociální_román #hornictví #historický_román #rodinné_vztahy

rozpracováno

Výtah s úkoly k četbě:

První díl s podtitulem románová kronika ztraceného města léta 1894 - 1921

První díl - Barbora

1894
Kontryhel, měsíček, vřes, mochna, mateřídouška
Odvar v malovaném hrnku voní jako letní louka.
Pawel nasaje do nosu bylinkovou páru a nese hrnek k posteli, ve které spí jeho žena. (...) Barbořina tvář, kterou včera večer spatřil, byla pokřivená únavou a bolestí. Ten pohled ho vyděsil. V tak zbědovaném stavu svou ženu nikdy dříve neviděl. (...) Usnula, jen co jí sundal zablácené šaty a z nohy odmotal zkrvavený cár látky. Rána na patě nevypadala hezky, ale mnohem větší starost Pawlovi dělalo Barbořino zduřelé břicho, ztvrdlé na kámen.
Ráno vzal děti a odešli na mši bez ní. Spánek je nejlepší meducína. Tak to říkávala jeho maminka, a přesně tak to teď říká on své ženě, která mu dala tři děti a brzy mu dá i čtvrté, pokud se nestane něco zlého. Všechny jeho modlitby toho rána směřovaly k tomu nenarozenému.
Vyčítá si, že svolil k její cestě do Wieliczky. Měl jí to vymluvit. Neměl podlehnout jejímu vysvětlování, že napřesrok jí dá solná pouť mnohem víc zabrat, protože malému nebude ještě ani rok a ona ho bude muset celou dálku nést v šátku na břiše. Měl mávnout rukou nad jejími počty, kolik stojí sůl ve Wieliczce a kolik tady, v Karwiné. Však by to zvládli, když už teď je Karlovi čtrnáct let a může taky začít fárat. Nevydělá sice moc, ale i to málo se v rodinném hospodaření pozná.

V jaké zeměpisné oblasti se odehrává příběh? Jaké národnosti obývaly tuto oblast?
Název Wieliczka je psán tzv. spřežkovým pravopisem. Pro který slovanský jazyk je tento pravopis typický? Jak souvisí spřežkový pravopis s anglickým názvem naší země?
V ukázce vidíme manžele Pawla a Barboru, je zmínka také o jejich synovi a dalších dětech. Začněte si kreslit myšlenkovou mapu se vztahy mezi členy rodiny.
Co znamená slovo fárat? Co dělá Pawel a už brzo i Karel za práci?

Čas ukrojil z pondělka čtyři hodiny a Pawel se opatrně drápe z postele, aby neprobudil Barboru. Potmě projde chodbou mezi kuchyní a ložnicí a zatřese Karlovi ramenem: "Je čas," řekne skoro šeptem, protože také obě děvušky chce nechat vyspat.
Karel se posadí a mžourá do tmy. Ještě si na brzké vstávání nezvykl do práce začal chodit teprve nedávno, když dosáhl čtrnácti let. Naštěstí už stihl poznat, že jakmile si šplíchne studenou vodu do tváře a něco málo pojí, ospalost ustoupí. A její zbytky rozchodí cestou na šachtu : půlhodinový ostrý špacír dokáže probudit každého.
(...) Snad i na smrtelné posteli se mu (Pawlovi) vybaví první den, kdy Karel poprvé sfáral. Mladý cyp, celý vyjevený z toho, že neví, co ho tam dole čeká. Pyšný, že vstupuje do mužského světa. A úplně odrovnaný, když pak šel po šichtě domů. Nohy i ruce se mu třásly vynaloženou námahou, i když samozřejmě dostal lehčí robotu. Však jak by ne - jeho čtrnáctileté tělo by nevydrželo ani půlku toho, co snese dospělý chlap. I přes všechny úlevy toho bylo na Karla moc. Domů se tehdy sotva doplahočil, málem ani při jídle neudržel lžíci. Už chtěl večeři odříct a jít rovnou spát, ale to mu otec nedovolil. "Jez. Však potřebuješ nabrat sílu na zítra." Karel k němu tehdy vzhlédl a v očích se mu odrážely pochyby a zoufalství. Byl v ďuře jednou, a málem ho to odrovnalo. Svíral se mu žaludek při představě, že zítra tam půjde zas. A pak znovu a znovu. Celý život. Bůhví kolik roků. Jezusmarjá! (...) Slunce stoupá po obloze, začíná další teplý den. Oni dva před ním zůstanou na deset hodin skrytí v černotě hluboko pod zemí.

Jak dlouhá je směna horníků? Jak dlouhá je směna dětí v dolech? Od kolika let děti fáraly?
Co znamenají slova: sfárat, cyp, šichta, ďura? K jaké vrstvě slovní zásoby tato slova zařadíte? (nespisovná nestačí)
V kolik hodin vstávají?
Co přesně se doluje v Karviné?
Vyhledejte všechny výrazy, jimiž autorka zapsala únavu a námahu z práce.
Kdy se člověku "svírá žaludek"? Vyjmenujte co nejvíc situací.

Pawel vidí, jak je Barbora schvácená. Neušly mu černé kruhy pod jejíma očima. Pozoruje ji, jak toporně přechází po kuchyni a dlaň si drží na bedrech, jako by tím z nich mohla tu nepříjemnou tupou bolest vytáhnout.
Všímá si, jak málo se jeho žena v poslední době usmívá.
A rozhodne se jednat.
"Budeme teď s Karlem chodit na noční šichty, už jsem to nahlásil štajgrovi. Aspoň budeme moct přes den i cosi doma zrobit."
"Cože?" vyjeví se Barbora.
"Nedělej, že nevíš, proč to říkám. Chodíš tu jako mátoha. Málo ti bylo, že jsi po Wieliczce málem potratila? Chceš pokoušet osud podruhé?"
"Ale Karel je ještě syneček! I denní šichty ho vyčerpávají, co teprve noční! A vůbec... (...) není to náhodou zakázané, aby nedospělí robili v noci?"
"Je," přisvědčí Pawel lhostejně a pokrčí rameny. "Ale štajgr je rozumný chlap a umí přimhouřit oko, když je třeba."
(...)
"Ale jenom do konce šestinedělí, ano? Pak se vrátíte na ranní. Slíbíš mi to?"
"Slíbím, Barborko. Šest neděl po tom, co se malé narodí, se domluvím se štajgrem, aby nás přesunul zase na ráno."